Existencionalismus (Albert Camus, Jean-Paul Sartre, Alberto Moravia )
Kdo bude vítěz letos?
NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
Nejlepší:
Tablo
- Školní
časopis na webu -
Školní webové
stránky -
Třídní
stránky -
Profesorské
stránky
Úvod
Existencionalismu je směr úzce propojený stejnojmennou filozofií, vzniklou v první polovině 20. století. Inspiruje se díly Franze Kafky, Fjodora Michajloviče Dostojevského a Jamese Joyce. Také se odkazuje na některé romantiky a dekadenty. Vůdčím žánrem je filosofický román ( Albert Camus, Jean -Paul Sartre, S. Beauvoirová ) dále takzvaný vídeňský román ( R.Musil, H. Broch) a absurdní drama ( E. Ionesco, Samuel Beckett ). Existencionalismus ovlivnil i filmovou tvorbu, například Ingmara Bergmana.
K vysvětlení pojmu existencionalismu nejlépe poslouží definice významu klíčového slova existence. Existencí se nazývá holé bytí něčeho, pouhé konstatování přítomnosti nebo výskytu nějakého objektu bez dalšího určení. Pojem existence je pro svou abstraktnost víceméně neuchopitelný, není možné vyjádřit, zda se jedná o bytí faktické či předpokládané, a proto se ve filosofii používá jako klenoucí spojka mezi reálnou, materiální a ideální, možnou skutečností.
Existencialiostická filozofie proti sobě staví objektivní pravdy vědy a obecné normy společnosti proti subjektivnímu prožitku jedince. Zkoumá odcizení člověka a krizi jeho hodnot.
Zabývá se přijímáním, či odmítáním boha a bytím jako takovým. Otázka Boha dělí existencialismus na náboženský ( L. Šestov, G. Marcel, Karl Jaspers) a ateistický ( M. Heidedegger, J. P. Sarte, A. Camus). Přejímá filosofii života Arthura Schopenhauera a Friedricha Nietscheho. Zde vzniká takzvaný " paradox transparentního ateismu", neboť prvotní výrok "Bůh je mrtev" je podmíněn nutným připuštěním jeho tímto odmítané existence .
Zdůrazňuje aktivitu člověka při vytváření života, volbu sebe sama, to zamená subjektivně chápanou svobodu. Osud si člověk určuje sám, každý zvrat, či událost je podmíněna jeho jednáním. Povyšuje na úroveň základních filosofických problémů stavy úzkosti, beznaděje, ztroskotání, viny a zodpovědnosti vůči sobě samému.
Výraznou součátí je též snaha postihnou vztah jedince ke společnosti. Člověk je staven mašinérií osudu, či okolí do jakési vytčené role a on se s touto rolí potýká. Existencionalismus vyzdvihuje krajní momenty vzpoury, či rezignace, lhostejnosti, opovržení a zachycuje psychiku a činy člověka v těchto mezních situacích. Tím se skrze absolutní osobitost a bezprostřednost zaznamenaného prožitku snaží dobrat absolutních hodnot lidského bytí.
Mnozí existencialisté po dvou světových válkách, které zcela převrátily jak vnější, tak vnitřní veškerý lidský svět, vidí samu existenci člověka - jedince v tomto soukolí - jako absurdní a jedinou životní jistotou shledávají smrt.
Albert Camus - Cizinec
O autorovi
Albert Camus se narodil 7.11.1913. Byl francouzským spisovatelem, publicistou, dramatikem a filosofem. Jako jeden z čelních filosofů existencionalismu prošel vývojem od nihilistické "filosofické absurdity" k humanismu s výrazným moralizačním důrazem. Ztrátu víry v tradiční hodnoty, symbolizované tragickým pocitem prázdnoty po "smrti Boha" a pocit nesmyslnosti života a absurdnosti zaběhnutého řádu okolního světa se pokouší překonat romány nejprve lhostejností a nezájmem v Cizinci ( 1942 ) a poté revoltou, cílenou vzpourou v Moru ( 1947 ). Následně dochází k filosofii povinnosti a soucitu, kterou on sám nazývá "zbožností bez Boha". Rozpor mezi pocitem, absurdity, lhostejné odevzdanosti, rezignace, revolty, vzbouření se a humanistických ideálů se odráží i v jeho povídkách ( Exil a království ), dramatech (Caligula, Nedorozumění, Spravedliví ) a filosofických esejích ( Mýtus o Sysifovi, Ľ Homme revolté - Člověk revoltující ). V jeho díle postupně dochází k prolínání idividualismu s humanismem. Přijmutím "paradoxu transparentního ateismu", se se svou vírou v mrtvého Boha zařadil k ateistické části existecialistů. Během druhé světové války patřil k intelektuálům působícím v odboji. Za své dílo byl v roce 1957 oceněn Nobelovou cenou za literaturu.
Roku 1960, 4. ledna umírá na silnici blízko Pařížě při náhodné autonehodě.
Cizinec
Děj se odehrává v neurčité části 20. stol. ve francouzském Alžíru. Příběh je uveden tím, že hlavnímu hrdinovi Meursaultovi umírá matka v útulku pro staré lidi, kam ji odložil, neb si nemohl dovolit platit ošetřovatelku a protože, jak říká,"se mnou neměla o čem mluvit a samotné jí byla dlouhá chvíle". Mersault přijíždí na její pohřeb. Ředitel se k němu chová s úřední laskavostí a zavádí ho k rakvi. Při té příležitosti mu oznámí, že zařídil církevní pohřeb, dle domněnky, že si to nebožka přála. Mersault to přijímá.
Následně šokuje správce rozhodnutím, že nechce vidět tělo. Po chvíli mlčení, odevzdaně sám zahajuje formální rozhovor. Ve společnosti chovanců útulku a správce stráví nad rakví noc. Nijak neprojevuje žádné zvláštní emoce. Pohřeb prožívá s odstupem, všedně vnímá obyčejné věci, jako bolest v kříži, okolní smuteční hosty, či barvu rakve.
Den po pohřbu si jde zaplavat do zálivu, kde se potkává s Marií Cardonovou, bývalou písařkou od něj z kanceláře, na kterou si myslel, ale odešla o nich dřív, než se tačil vyjádřit. Při vodních hrátkách se sblíží. Pozve ji na večer do biografu. V kině se ještě více sblíží a poté s ním jde Mariie do bytu.
Když se probudí, Marie je už pryč, musela totiž k tetě, a tak zbytek neděle stráví pozorováním běžného života na ulici.
V pondělí jde do kanceláře . Po návratu z práce potkává na schodech souseda Salamana, který řeší problémy se svým psem, a Raymonda Sintése, o němž se říká, že se živí ochranou padlých žen. Raymond má potíže, neboť bije svou arabskou dívku, protože na ni žárlí.
Dále pokračuje jeho vztah s Marií. Jednou, když je u něj na návštěvě, jsou svědky toho, jak na Raymonda přijde četník kvůli jeho násilnictví. Když Marie odejde, jde Mersault s Raymondem do města a spřátelí se. Večer se u něj zastaví Salamano, je nešťastný a pláče, protože se mu ztratil jeho pes.
Druhý den mu Raymond zavolá do práce a pozve ho na chatu, a při tom mu řekne, že na něj číhá bratr jeho dívky - Arab. Potom si ho zavolá šéf, aby s ním promluvil o plánu zřídit pobočku v Paříži, a ptá se ho, jestli by chtěl změnit svůj život a vést ji. Mersault odpovídá, že ano, ale že mu na tom v podstatě nezáleží.(ukázka 1.)
V neděli odjíždí s Marií k Raymondovi na chatu k moři. Zde čekají Raymondův přítel Masson se ženou.Koupají se a potom obědvají. Po obědě se jdou muži projít. Je vražedné horko. Proti nim se na pláži objeví dva Arabové. Jden z nich je bratr Raymondovy dívky. Dojde k potyčce, při níž Arab vytáhne nůž a zraní Raymonda. Několik chvil poté, co je Raymond ošetřen, potkávají Araby znova u pramene. Raymond má revolver a chce Araba zastřelit. Mersault mu to rozmluví a sebere mu jej. Všichni se vrátí do chaty. Jen Mersault se jde projít. Protože jej bolí hlava ze slunce, rozhodne se jít napít pramene. Tam opět ale narazí na Araby.Když jeden z nich vytáhne nůž a namíří jej na něj ve slunci, Mersault zmačne spoušť revolveru, který měl v kapse saka. Poté do nehybného těla vystřelí ještě čtyřikrát."Jako bych čtyřikrát krátce zaklepal na bránu neštěstí."
Nyní nastává druhá úvahová část - ich forma.
Je zatčen. Ze začátku, jako by si neuvědomoval osudovost dění kolem, a spíše je pouze lhostejně přijímá jako únavný, nutný, nicméně vcelku otravný sled událostí. Od samého začátku je jeho čin posuzován v kontextu s úmrtím matky. To, že na pohřbu neplakal, ani nijak nedal znát jakékoli pohnutí. Jeho advokát se z něj snaží dostat nějaké doznání lítosti, ale on odpovídá, že si odvykl zpytovat své pocity a nerad by se k tomu jakkoli vyjadřoval.
Je předveden před vyšetřujícího soudce. Byl popsán jako člověk zamlklý. Na to odpověděl, že ho nikdy nenapadá nic moc zvláštního.Je nucen opakovat svou výpověď stále dokola, což ho unavuje, a proto získává neochotu i ke komunikaci se soudem. Soudce na něj apeluje s autoritou Boha. Mersault ho zdrtí popíráním jeho existence.
Mersault popisuje své pocity v pobytu v cele. Popisuje postupnou rezignaci na touhu po svobodě, atributy volnosti ( chuť proběhnout se po pláži )postupně nahrazuje přijetí všednosti anonymní jednolitosti dnů v cele.
V pelesti objeví kus novin, kde je zachycen příběh Čechoslováka. Kdysi se jeden Čechoslovák vydal do světa za bohatstvím. Po letech se vrátil i se ženou. Chtěl překvapit svou matku se setrou, které vedly místní hostinec. Ubytoval ženu u konkurence a sám se vydal na zapřenou k matce. Ubytoval se a netajil se penězi.
V noci ho utloukly kladivem a tělo hodily do řeky. Ráno manželka přišla a bezděky prozradila, kdo neznámý byl.Matka se oběsila, sestra skočila do studně.
Mersault to komentuje slovy- "nocležník si to zasloužil, myslím, že si člověk nemá zahrávat."
Ve vězení ho navštíví Marie. Poté pokračují výslechy a soud. Obžaloba je postavena na zdůrazňování jeho "bezcitnosti". Je stále znova a znova probírán pohřeb jeho matky. Prokurátor působí na manipulovatelný dav. Vyčleňuje Mersaulta ze společnosti, vydává jej za hrozbu a příklad vadného charakteru. Jeho advokát se snaží marně strhnout pozornost k racionálnímu jádru věci, k činu. Mersault je souzen za své chování, za své postoje.
Nakonec je odsouzen jménem fracouzského lidu ( společnosti ). Vnitřně se vysmívá tomu hodnocení, jaký má na jeho popravě lid. Zabývá se i svou budoucí popravou při čekání na milost, smířen s tím, že nepřijde.
Nakonec si nechá zavolat kaplana, ten je ale opět šokován Mersaultovým odmítáním boha. A proto se celá diskuze zvrhne na debatu o bohu. Ta buldočí vytrvalost, se kterou se mu kaplan snaží vnutit víru, jej rozčilí, a proto kaplana vyhodí.- Osamělá revolta proti Bohu. Nakonec se klidně odevzdává smrti.
Existenciální shrnutí díla
Cizinec je zřejmě nejvýznačnější a nejtransparentnější dílo literárního existencialsimu. Mersault je zosobnění člověka, jenž se se existencionalisticky staví vůči světu. Vidí jej chladně, zbavený emocí. Tak jak na něj působí, tak se k němu staví. Pokrytecká společnost se však děsí zcela zjevného a upřímného odcizení, které odmítá skrývat. Mersault celou dobu není souzen za svůj čin, ale za své postoje.
Můj osobní názor je ten, že Mersault je vědomým rebelem. Všechny jeho činy jsou důsledkem volby. V každé situaci svého života volí dle svého přesvědčení a z toho vyplývá jeho další osud.
Druhý pohled na věc, obecně rozšířený, je ten, že Mersault se zmítá v soukolí osudu, náhody a společnosti. Je napadán a tlačen okolím do předem vymezené pozice, již pouze nepatrně ovlivňuje drobnými rozhodnutími na základě své vůle.
Zde se ovšem nabízí otázka, kdo potom v tomto světě je hybatelem.
Mersault volí, dle mého názoru svobodně, a i když je "odsouzen ke svobodě"
v mantinelech žití, které však já vnímám, nikoli jako omezení, nýbrž jako strohé hranice možného, hraje hru svého života.
Lze život sám brát jako omezení, které nás svazuje a odsuzuje k nesvobodě? Nebo jej budeme vnímat spíše jako nepopiratelný dogmatický výchozí bod, který se prostě konstatuje a přejímá jako absolutní pole naší působnosti a svobody. Neb budeme-li se držet strohého faktického vnímání světa ( bez připuštění paralelních světů, posmrtného života, reinkarnace atd.) je život, tento svět, nikoli omezení, ale jediné možné - status quo.
Pokud si toto stanovíme, a tento prvotní předpoklad je jeden ze základních prvků existecionalismu, Mersault a člověk jsou svobodní a život se utváří na základě jejich ( naší ) svobody. Člověk je hybatelem.
Pokud to však odmítneme a budeme trvat na akademické definici svobody, jakési anarchii všeho možného bytí, pak Merasult podlehl osudu, byl zavražděn svou nemohoucností a absurdním sledem náhod. Věru pěkné vyhlídky pro člověka.
Postavy
Mersault - Samostatný, odcizený, emocionálně zcela nezávislý na okolní společnosti
pohrdá její pokryteckou morálkou, a proto se bouří ( viz. výše.)
Marie - obyčejná, žena, miluje Mersaulta, i ona pozná jeho povahu, když od něj mar-
čeká vyznání lásky, které on považuje za pokryteckou formalitu
Jean - Paul Sartre, - Nevolnost
Jean - Paul Sartre se narodil 21.6.1905 . Tento spisovatel, dramatik, filosof byl hlavním představitelem francouzského ateistického existencialismu. Ve svém složitém a rozporuplném vývoji vždy zůstaval extrémním subjektivistou a individualistou.
V hlavním filosofickém traktátu Bytí a nicota ( 1943 ) skloubil idee Heideggerovy, Husserlovy a Hegelovy vlivy karteziánského dualismu a fichteovské filosofie aktivity a svobody. Sartre vyznával názor, že člověk je "odsouzen k svobodě" .Subjektivismus u něj vedl k roztržce mezi svobodou a nutností, kolektivem a individualitou, a mezi ideologiemi Západu, jemuž vyčítal imperialsismus, mezitřídní rozdíly, konzervatismus a marxismus, který odmítal pro dogmatismus a kolektivistickou organizovanost dělnické třídy. Po celý život preferoval individuální revoltu směřující k revoluci. V poválečné vlně existencionalismu vystupoval jako jeho vůdčí a určující představitel. Snad nejvíce z ex. prezentoval své idee beletristicky, romány, - Nevolnost,Cesty ke svobodě a hlavně v dramatech Špinavé ruce, Mouchy, Počestná děvka, S vyloučením veřejnosti,Holá pravda. Sartre vždy vystupoval jako politicky činný. Ve 2.svět.v. i v odboji. Později jako angažovaný exist. filosof vytvářel světonázor, při čemž podporoval radikální levici Nobelova cena mu byla udělena 1964, nicméně v duchu své filosofie ji s pohrdáním odmítl.
Nevolnost
Hlavní hrdina je inteklektuál Roquentin. Je zcestovalý, poznal velký svět, lásky, a nyní marní život v přímořském městečku Bouville. Pokouší se napsat monografii o diplomatu napoleonské éry Rollebonovi. Z pocitu marnosti však pramení postupná psychická krize, která mu brání psát. Zažívá pocity docizení. Román je psán jako deník, sled všech depresivních událostí, příležitostná setkání s místní figurkou Autodiadakta, styky s majitelkou hostince, návštěvy kavárny a jeho úvah. Dále vzpomínky na daleké cesty a na jeho velkou lásku, k herečce Anny, s níž se znovu v Paříži setkává. Upíná se na jednu píseň, snaží se definovat její kouzlo. Z okolního světa ho jímá hnus, ze všednosti, odcizení a úzkost. Rozhodne se vzdorovat činem. Napíše novou knihu.
Existenciální shrnutí díla.
Toto literární ztvárnění existencialismu je spíše filosofickým modelem absolutního existencilaismu, neb ačkoli hlavnímu hrdinovi nehrozí žádné bezprostřední nebezpečí, působí celé dílo depresivně zoufalým dojmem. Je záznamem beznaděje vnitřně zničeného člověka. Dny bez smyslu, stránky bez příběhu a z toho všeho pramenící pocit nevolnosti.
Jediné, co ve veškéré bídě, zoufání, nudě a prázdnotě světa dokáže Roguentina vytrhnout z letargie, je píseň. Nikoliv však píseň jako nějaké noty, nástroje a interpret. Ale nálada hlasu, prožitek dané chvíle, to nedefinovatelné kouzlo mezi deskou, jehlou a uchem posluchače. To je jediné krásné ve všem - intenzivní prožitek
Postavy
Roguentin - světoběžník, intelektuál uvyklý žít intenzivním životem, se trápí životem v ospalém maloměstě, zhnusen okolním světem a celým životem pociťuje hnus snad ze všeho, na co si vzpomene
Autodiadakt - místní podivínský intelektuál, má rozsáhlou knihovnu, kterou si načítá metodicky od A..
Alberto Moravia - Nuda
(pseudonym, Alberto Pincherle)
(1907 - 26. 9. 1990)
Italský novinář, prozaik, dramatik a esejista. Narodil se v Římě, v devíti letech těžce onemocněl kostní tuberkulózou a dlouhá léta se léčil v alpských sanatoriích. Byl vzděláván soukromými učiteli (vynikal ve čtení a psaní). Jako spisovatel dokázal ve třicátých letech vzdorovat fašistické cenzuře. Pro svůj židovský původ měl za války omezené publikační možnosti a musel se skrývat. Zatčení s vyhnul odjezdem na jih Itálie, kde poznal život nižších sociálních vrstev, což se projevilo v jeho díle. V poválečném období se pro své nekonformní názory dostal do sporu s církví. V počátcích byla tzv. "intuitivním existencilaistou"Počínaje románem Lhostejní (1931) bylo Moraviovo prozaické dílo spojováno s literárním existencialismem ("intuitivní existencialista"). Světové proslulosti dosáhly především romány Římanka (1947), Pohrdání (1954), Horalka (1957), která byla roku 1960 zfilmována režisérem Vittorio de Sica se Sophií Loren v hlavní roli. Dva svazky Římských povídek (1954, 1959), které se svou poetikou hlásily k italskému neorealismu. Milostná tématika umožnila postihnout psychologii jednotlivých postav v románech Marné ctižádosti (1935), Nešťastná milenka (1943), Láska manželská (1949), Nuda (1960), Já a on (1971) a v povídkách Automat (1963). (Řada jeho románů byla zfilmována.) Jeho hlavní parketou byl neorealismus- filmový střih.
Nuda
Hlavním hrdinou je malíř Dino, pochází ze zámožné rodiny, ale revoltuje proti morálce společnosti, v níž byl vychován. Ta je symbolizována jeho konzervativní matkou. Odchází od ní a žije sám ve svém ateliéru. Nyní však zažívá tvůrčí krizi. Zmítá se v pochybnostech o sobě samém a o okolním světě. Přijíždí k matce oslavit své narozeniny. Zde si znova potvrdí svou nechuť k pokrytecké morálce společnosti. Vrací se do ateliéru. Tam zjišťuje, že jeho kolega Ballistieri zemřel.
Po nějaké době se setkává s jeho milenkou Cecílií. Během rozhovoru s ní se snaží dobrat podstaty vztahu mladé krásky a starého malíře. A nakonec se s Cecilíí pomiluje. Cecílie se tedy stává jeho milenkou. Cecílie jako osobnost vyznívá dvojace. Na jednu stranu, co se týče psychologické rafinovanosti, vyznívá velmi jednoduše. Vnímá pouze přítomnost, není schopná nějakých složitých intrik, či zahrávání si. Na druhou stranu přímo oplývá živočišnou rafinovaností. To, že má kromě Dina ještě jiného milence, nevnímá jako vůbec nic špatného, protože si užívá naplno života až do poslední kapky.Sex s ní mu přináší uspokojení a ventilaci svých depresí, využívá ho jako únik od reálného světa. Domnívá se ale, že tak, jako vše v životě, ho i ona později začne nudit. Teprve až když objeví důkazy o existenci jiného muže v jejím životě, začne ho doopravdy zajímat. Začne po ní toužit, právě proto že ji nemůže už zcela mít, a snaží se jí připoutat k sobě sňatkem a penězi . Nepodaří se mu ji však k sobě připoutat, a proto propadá beznaději, debresím pocitu prázdnoty. Nedokáže ji však opustit a nedokáže dokonat ani vlastní sebevraždu.
Leží samotný v nemocnici a trápí se zda na něj Cecílie vzpomíná, zatímco ona si užívá jím financovanou dovolenou s milencem. Čeká na její návrat.
Existenciální shrnutí díla
Konflikt Nudy je založen na střetu hýčkaného itelektuála a živočisné jednoduché dívky.
Dino žije v přepychu a z pocitu marnosti ho přepadá zoufalá nuda. Doufá, že ho nuda dokáže vyburcovat k činu. V tomto bloumání se střetává se zcela proti kladnou povahou - Cecílií. Poživačná, pudová dívka ždímající život do poslední kapky, tak paradoxně sráží "chytřejšího" Dina až k absolutní závislosti na ní.
Postavy
Dino - hýčkaný intelektuál, prožívající tvůrčí krizi, pramenící z nudy, již se pokouší překonat sexuálním poměrem s prostou dívkou, které však nečekaně zcela propadá, a stává se na ní závislým
Cecílie - prostá, jednoduchá, modelka, která však dokáže svou živočišností zcela ovládnout intelektuálně vyspělejší muže a zcela si je podmanit
Závěr
Tyto tři knihy jsou reprezentativními ukázkami ztvárnění existenciální filosofie v literatuře. Zvláštní pozornost je věnována románu Cizinec, neboť je dílem nejtransparentnějším a literárně nejzdařilejším.
Camus rozehrává napínavý příběh, při čemž ovšem důsledně předkládá existencialistické prvky a vkládá je do příběhu nenásilně a snadno rozpoznatelně.
Jeho hrdina si je vědom své plné odpovědnosti, za to co dělá. Má rád svůj ( ač nijak zvláš výborný ) život.
Sartre předkládá hrdinu, který snad jen nedopatřením ulehá každý večer do postele, aniž by si přeťal žíly. Nevolnost má též tu nevýhodu, že Sartre natolik lpěl na filosofii díla, až se stalo jen těžko stravitelným.
O proti tomu Nuda se čte spíše jako zábavný román, byť vysoké úrovně, ale spíše než by zachytil podstatu bytí svádí k sympatiím s hlavním hrdinou a nenáročnému hltání, dalších osudů.
Proto se tato práce soustředí na dílo Cizinec, které je vynikající syntézou všech existenciálních složek a trvale aktuání perlou světové literatury.
Obsah:
Úvod...........................1
Camus........................2
Cizinec............2
shrnutí.............4
postavy..............5
Sartre..........................6
Nevolnost........6
shrnutí...............6
postavy..............7
Moravia......................8
Nuda..................8
shrnutí...............9
postavy..............9
Závěr..........................10
Přílohy.......................11
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát